V nekonečném koloběhu dnešních dnů okrádám svou vlastní říši snů. Jednání bez citu mě zahání do úkrytu. A přitom pořád k tvým falešným očím tíhnu a tvým opileckým stavům vždycky kývnu. Na všech nám tak známých místech vidím stále tebe. Kvůli tobě, drahý K. Já překonala lásku sama v sebe. A nebo ne? Myslím jenom na sebe, že s tebou se mi sen splní, že sláva na místě bude prvním. To je můj sen? Dost chabý. Každý druhý se ke mě ve své marnosti plaví, ale já udělala chybu, když jsem s pomocí alkoholu málem pokořila nejvyšší laťku. Teď vše níže v mém srdci zakusilo umlčující zádku. Vývrtka už nás nikdy nespasí, zdraví rozum nás zatrací. Zemřeme ve falešné kráse, takové jako ty, ta srdce mi dráse, proč je to tak zlý?


