Dnes,
I.
Zvuk ohlašující ticho,
lemuje pokleslé sychro.
Nic už dávno nemá smysl.
Neznámí polapili mou mysl.
S údivem a chladným srdcem Zjišťuji,
že si z mého minulého života nic nepamatuji.
Loudám se cestou k činu.
Daří se mi pouze zanechávat vinu..
Tam, kde končí den a začíná nový,
tam já s tebou pod rouškou tmy bloudím.
Pod rouškou tmy a světlých nocí
mě slibně můj žaludek o pomoc prosí.
II.
Chodící kostra,
vypitá z ostra.
Má jen malou vizi,
která v průměrném dni mizí.
Zachycuje už jen vzpomínky,
které probíhají okýnky.
Žiji zde dva životy?
Někdo přeházel mi hodnoty.
Ty! Sním o snu, ve kterém teď přebývám
v reálném světě už moc často nebývám.
Stýská se mi po normálu?
Po dobrodružství slepoval ránu.
Je to tajemství, je to nedokončený boj.
Všichni se na mě dívají, jsou jako nekonečný roj.
Jsi nejvyšší laťkou v mém životě,
ale po jejím dosažení, padnem opět k dnešní nicotě.



úžasnej text, já vždycky věděla že máš obří talent!:)
zrovna vzpomínám na svý blogový časy, takže ti posílám pusu:-* na tebe bych prostě nemohla zapomenout..