Jak oheň pršel mou hlavou,
jak déšť vzešel mou snahou.
Jak víno prošel mou hlavou,
jak zvláštní zvuky mnou plavou.
Jsem despociální mrcha,
co před vším živím prchá.
Jsem mrtvá jak vše co na zem příjde,
jsem levá a to všichni víme.
nepatříš do mě a
tenhle svět není pro mě.
Je málo prostoru, kam se schovat
je pro mě málo důvodů slušně se chovat.
Tak jako realita nechápe fantazii,
tak nikdo nechápe mou ironii.
Tenhle svět okolo nás,
vystrašil můj krásný hlas.
Tenhle svět není pro mě,
to zjistila jsem, když válela jsem se po dně.
Sedíme uprostřed místa mého přistání,
má láska? mi v přemýšlení zaklání.
Na cizí planetě,
kam jsme se bez náhod přenesli,
vítr láme tě, když tě odnesli.
Jsme v počítačové hře
a někdo zmáčkl pause.
V naprosto bezcílné době,
ty díváš se po mě.
Čekáme jen na koncec světa...
čekáme už léta.
Roky ubíhali jako minuty
a tys tam ležel zimou svinutý.
Ve snu uprostřed noci,
pomalu dostávám já se k moci.
Zastavila jsem se uprostřed cesty
a mý poddaní mě mučí psychyskými tresty.
Ruce mi zkrášluje zaschlá krev
a z mého nitra slyším ten bezvládný řev.
Dotknul se mě paprsek naděje,
už ustoupili ty krůpejě...
Když spatřila jsem ty hnědé oči vodnáře,
co vryly mi úsměv do tváře.
Na cizí planetě, v cizí zemi, v cizím městě,
mě doprovázíš na mé dlouhé cestě.
Ničím nejsou poddaní
a všichni lháři jsou moc prolhaní.
Zachránil jsi mě od všech hloupostí,
ani nevíš kolik máš vůči mě povinností.
Jdem spolu nekonečnou pouští, nekonečně dlouho,
slouho, někdy mám chuť oslovovat tě, má touho.
Doslov: xD Děkuji ti víno :-* Ale stejnak je to o hovnu. Už nikdy to nebude dobrý..