Svět ji začal vyvrhovat
v podobě malého dítěte.
Začla o rozumu svém pochybovat
a o porozumnění požadovat.
Takhle jednou pod vodou,
potkali se náhodou
s králem velké říše,
kde se špatně dýše.
Zmátlo ji to dočista
a přišla jako dívka načistá.
Bylo to tak záhadné
a velmi málo nápadné.
Zdálo se ji to jako víc,
když políbil ji její líc.
Ona ztichla jako den,
který říkal ber ho, dem.
Ale neměl říkat tuhle větu!
Tenkrát těžce lhal,
když postavil ji před popravčí četu
a řekl pal.
Jako malá, nevinná
pustila se do díla.
Jako víla,
když vadne..
stalo se vše špatně!?
Jako když okvětí bílé lilie vadne,
já cítila jak srdce mi chladne...
byl to ráj, falešný.


