
Mám pocit jako kdybych vlezla doprostřed nějaké divadelní hry a začla tam hrát roli někoho úplně jiného než jsem hrála doposud. Ale je teď všecko v cajku, už jsem se uklidnila. Sice pořád všechno nechápu, ale věřím stále v to, že jednou umřu a to je důležité.
,,V naprosto bezcílné době.
ty díváš se po mě.''
Dnes jsem si uklidila na stole a taky jsem se snažila složit básničku, ale přišla mamka a furt něco chtěla, tak jsem si šla hrát na školu a teď tu už tak tři hodiny předstírám, že se učím.
Strašně ráda se podepisuju, takže.. Hanuš ;)


