
Pořád se mi zdá o tom jak utíkám..
Ale to se mi nezdá, to je jen skutečnost,
která se odehrává, i když spím.
Proč? Proč celý život jen před něčím utíkám
a proč pořád zbytečně čekám?
A proč nemůže být aspoň jednou něco tak jak bych si přála?
To jsou má přání tak nemožná?

Nesnáším lidi a z kluků si pořád dělám jenom srandu, protože jsou to odporné hovada, hňupi, kreténi, brusle, ignoranti, kteří nepřemýšlí..... a ještě horší je, když narazíte na nějakého hodného, to vás pak hrozně mrzí, když ho podvádíte a využíváte...
Lidé mě oslovují Hanuš... to je krásné :)



*I LIKE YOUR ARTICLES*