Můj život je jak cesta po tenké nitce,
dobrou náladu mám jen řídce...
Kolem mě je tlustá zeď
a já snažím se ji přeletět...
Má nitka je tenčí a tenčí,
vypadám dobře možná jen z venčí!
Ze vnitř jsem ta největší nula,
život je přehnaně těžká škola!
Ztratila jsem se v tom co je skutečnost a co je sen,
myslím že délce mé nitky zbývá hodně málo jen...
Zase se vrací ta má platonická láska
a já žiji jen v mých podvědomě nesmyslných sázkách...
Strašní havrani přilétli mi ničit cestu
a já se utápím v mém vymyšleném'' testu''...
S přicházející zimou zmrzly i vaše srdíčka.
Oslepily vás sněhové vločky, které vám spadli na víčka??
Žiji v mém nereálném světě,
všichni mi z cesty jděte !
Nikdo jste mě nikdy nepochopil,
a každý jste si myslel, že jste se mého rozumu chopil...
Ale to jste si jen mysleli,
já nejsem žádná princezna, aby jste mě zakleli!!!
Taky vím, že pro mě nepřijede můj princ vysněný...
a vím, že už se to nikdy nezmění...
A proto už nikdo nikdy neuvidí mý slzy uroněný pro tebe.
Proč mě ten studený sníh do mých holých noh zebe???
Já tě pořád miluju
a mnoha věcí lituju...
Bohužel se nedají zpět vrátit
a já tě nechci zase ztratit...
Smrt není žádná kráska!
Proč to co k tobě cítím se jmenuje láska??
Žijeme jako by na jiné planetě,
ale přes to daleko od sebe...
Kam chceš jít?
A proč nechceš tu se mnou být ??
Všechny kytku už uvadly
a mé nohy sněhem zapadly.
Nemůžu se pohnout
a zbavit se těch sněhových pout!!
Mám pár důvodů, aby jsi mě jich zbavil
a moji náladu mi spravil...
Tak prosím přijď
a mými myšlenky se řiď!!!!
Venku je zima a prší,
tvé oči mě v přemýšlení ruší...
Jsi jak moje prokletí...
já už vidím jak s mé nitky brzo dolů poletím...
Doslov: Život na pomyslné tenké nitce... Helenka ví :))